logo

Páteční cesta do práce

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Friday, 10 September 2010 11:30

Je pátek!

Nejhorší den v týdnu, tedy aspoň pro workholiky, začínají dva dny hrůzy, kdy nebudou vědět, do čeho píchnout. V lidské nátuře je poměrně vhodné, že stáváme „….holiky“. Osobně měním základ slova podle aktuální potřeby.

Od pondělí do čtvrtka jsem workholikem, tedy aspoň chci, aby to tak vypadalo. I když se někdy stane, že to s pracovním tempem na začátku týdne moc přepálím a ve středu není do čeho píchnout. To je dobré poznání pro personalisty, jak umět vytížit aktivního člověka ujíždějícího na kofeinu a funky hudbě J

Ale dneska je pátek, jak se člověk už ráno probudí, tak má na tváři takový alkoholický úsměv z vidiny, že smočí nos do pátečního alkoholismu a nebude si pamatovat co dělal od pátečního večera do nedělní bohoslužby v kostele.

No zas tak hrozné to se mnou není a doufám, že ani nebude.

Ale zpět k cestě do práce. Je tedy pátek a vstanu o hodinu dříve, abych si stihl vybrat z bankomatu, ještě před prací, něco mi měli dovést, tak abych neplatil na sekeru. Nu vstal jsem a jak to už při mé lenosti bývá, tak jsem chtěl zastavit u bankomatu, kde budu muset jít co nejkratší cestu, jeden také mám na Smíchově, kde lze zaparkovat asi 5 metrů od něj, takže budu chránit mé tělo od přílišné námahy a případného zranění před víkendem.

Jak jedu k mému vyhlídnutému bankomatu, tak musím změnit směr mé normální cesty do práce – druhá chyba. (první byla ta, že jsem líný jak Homer) Po několika metrech od vybočení z mého klasického směru jízdy jsem zabředl do dopravní zácpy, ve které celkem zůstal nějakých 40 minut. K těm 40 minutám se ještě vrátím. Úspěšně jsem tedy dorazil v dopoledních hodinách k bankomatu, ale neuvědomil jsem si, že je již pokročilé ráno a všechna místa na stání byla zabraná. Co jsem neudělal, zajel jsem na Strahov k bankomatu, který náleží jiné bance, dokonce bance, která je z úplně jiné planety, ani ji vlastně neznám. Nakonec jsem tedy na kolejích vybral falešné peníze, ty tam studenti tisknou aby si přivydělali na alkohol, a hopsal jsem zpět do práce.

Cestou zpět jsem si spočetl, kolik mě stál tenhle výběr z bankomatu a zjistil jsem, že asi tak velkou sumu, kterou jsem vybral. Jak se na to koukám, tak asi budu muset zajít za studenty na kolejích a půjčit si od nich tiskárnu na bankovky, abych tuto finanční ztrátu smazal.

Ale abych se vrátil k těm 40 minutám v zácpě. Je to úžasné! Musím říci, že doopravdy skvělé. Venku je krásně, ptáci vám kálí na auto a vy vidíte všude kolem sebe nasrané lidi. V pondělí bych to pochopil, v tramvaji bych to pochopil, ale v zácpě? Můžete poslouchat manželku, můžete poslouchat Mareše, můžete … se na to vlastně vys… Nu jak jsem tam viděl všechny ty znuděné a znechucené tváře tím úžasným pátkem, začal jsem si zpívat; zrovna pustili v rádiu nějakou skvělou hudbu (tu v rádiu nehrají, tu si hraji pouze já a pár vyvolených z osmdesátých let). Nu a jak ji tak poslouchám, tak se celému autu začnou namáhat tlumiče, pérování a z auta se linou zvuky podobné nejlepším výkonům české hudební scény. V tu chvíli mě viděla nějaká žena se zasmušilým výrazem a sedí v tramvaji, jak jsem otočil hlavou, tak se rozesmála.

Musím říci, že alespoň to je skvělý důvod, proč nemít v autě černá skla.

Last Updated ( Friday, 10 September 2010 12:00 )