Návštěva zubaře

Přátelé a kamarádi,

malé poohlédnutí do studia ekonomiky v energetických odvětvích.

Proč to?

Dneska jsem ležel v křesle mého dentisty, když mi zrovna říkal, co jsem to za troubu, když si lámu zuby tak nevhodně až mi z toho šly slzy do očí. Během té naší konverzace, kdy jsem trpělivě naslouchal problémům a radám starších, jsem se snažil o komunikaci dlouhým nebo krátký kloktáním. Vím, kloktání mi nepřipadá pro fundovanou debatu dvou odborníků zrovna vhodný jazyk, ale v případě ochrnutí celé pusy anestetikem vám nic jiného nezbude.

Během našeho rozhovoru jsem se dokloktal i k tomu, že jsem po dlouhých útrapách dokončil i školu a že se v oboru snad i realizuji. Dostal jsem tedy hnedka po papule otázkou: "Proč se mi zdražuje elektrika, když se staví ty fotovoltaické elektrárny, které vyrábí elektřinu zadarmo". Musím říci, že taková otázka napadne snad každého člověka při pohledu na svůj účet za elektřinu a především kolonku ohledně podpory obnovitelných zdrojů (sice jsem svůj účet za elektřinu nikdy neviděl, ale domnívám se, že tam taková kolonka je, jelikož každému radím, aby se na ni podíval).

Pojďme tedy k odpovědi.

Každá investice, tedy i fotovoltaická elektrárna, se potýká se dvěma druhy nákladů, investiční a provozní. Když budu odpověď značně vulgarizovat a doufat, že někdo nebude chtít, abych vrátil nabytý titul, tak lze říci, že na začátku musíte vytáhnout z peněženky hrozně moc peněz, abyste mohli nakoupit elektrárnu, která vám pak bude vyrábět elektřinu. U fotovoltaické elektrárny musíte na začátku vytáhnout poměrně velký balík peněz oproti tomu, co budete platit během celé doby její životnosti. Zatím máme sluneční svit zadarmo, ale počkejme, než ho někdo zdaní. Proto se nám doopravdy zdá, že elektrárna vyrábí elektřinu zadarmo, ale bohužel si musí vydělat za několik let na tu mamutí částku, kterou jste vytáhli na začátku z peněženky.

Toto zjištění není asi pro nikoho nic nového a funguje to naprosto vždy a mimo státní rozpočet snad i všude. Klasický problém si řeknete, ale stále to nevysvětluje, proč bude ta elektřina dražší. Pokud chcete tedy vyrobit elektřinu přímo ze sluníčka, tak vás to v součtu vyjde několikanásobně dráž, než v případě „klasických“ elektráren.

Ekonomicky uvažující člověk si pak řekne, proč lidé staví fotovoltaické elektrárny, když je jejich elektřina tak drahá? Je to jednoduché, protože vy máte povinnost jí koupit.

Ale abyste vy, jako spotřebitelé, byli chránění, tak to musíte koupit za předem regulované ceny.

Řekl bych, že nám tu v posledních letech tato regulace nějak nepovedla a proto, nám porostou účty za elektřiny do nebeských výšin až Slunce se budou dotýkat.

Nemyslím si, že by to byla hlavně vina Energetického regulačního úřadu, který tuto podporu stanovuje, ani úředníků, kteří nám zákonem tuto povinnost dali. Ale ve výsledku to je chyba naše, zvolili jsme si před několika lety naše představitele, kteří nám nadělili takovéhle krásné dárečky.

Doufejme, že nás nečeká za pár let něco podobného, třeba v podpoře „super ekologických“ vozidel na elektřinu.

Snad jsem alespoň trochu objasnil a nebo zatemnil ponurou stránku fotovoltaických elektráren (defacto všech podporovaných oblastí lidského žití).

Jsem zpět

Vážení a milí,

včera jsem si projížděl hlavu závratnými myšlenkami a bytí a nebytí a vzpomněl jsem si, že jsem vás tu nechal, bez mých bohatých poznatků a názorů, úplně osamocené. Nutil jsem vás číst komerční články a všechno jiné kvalitní čtivo, které nacházím na poličce mé babičky.

Jak jsem řekl, jsem zpět a pokusím se vám zkrátit chvíle nudné práce a osamocených večerů čtením něčeho, čemu budu i nadále říkat blog.

V případě, že byste měli nápad na tému a chtěli znát můj názor třeba na výrobu kondomů v Africe dejte vědět, budete ho mít.

Jinak s pozdravem a s příslibem, že i galerie se začne rozrůstat o nové kousky z digitálního pera mého génia (no dosti přeháním, ale proč ne)

Jaro je lenivy pes

Ningbo

Ahojda, tek jsem se zase dostal k tomu, abych vám napsal pár řádků.

Teďka jsem byl tři dny ve městě Ningbo. Je to druhé největší město v mé provincii, Zhejiang. Docela nic moc k vidění, jen město plné lidí. Ale je to přístav, tak tu mají docela dobré jídlo z moří a oceánů. Docela jsem si na tom pochutnal. Nu ale proč jsem sem vlastně jel. Byla tu soutěž ohledně studentských business plánů, tak to jsem si říkal, že to musím vidět. Tak mě jeden tým ubytoval u sebe. Ale pěkně od začátku.

Původně jsem myslel, že tam pojedu jen na jednu noc, ale dozvěděl jsem se, že prý mají docela volno v hotelu, tak jsem přijel dříve. Jakmile jsem vystoupil z vlaku a chtěl jsem se někam dostat, tak jsem narazill. To že lidi neumí anglicky, na to jsem si už zvykl,že nerozumí mojí čínštině na to jsem si zvykl taky, ale že neumí číst pyinin, tak to mě dostane vždycky. Prostě umí jen ty jejich charaktery a to zase můj telefon nezvládá.

Takže pro všechny - !!! Jak pojedete do Číny, tak papír a vše poctivě napsaný na papírku, jak charaktery, tak výslovnost, tak co to znamená. !!!

Problém je v tom, že když vlezete do taxíku a on vám nerozumí, tak vám ten taxík prostě někdo ukradne. No a to než se s taxikářem domluvíte tak ho nemáte. Nakonej jsem se domluvil s jedním motorkářem a ten mě hodil, tam kam jsem potřeboval. Dorazil jsem na místní univerzitu, bylo už po deváté večer a všech 150 týmů tu pilovalo své prezentace. V jedenáct jsme se dostali na hotel a ulehli jak koťata.

Druhý den měli týmy prezentace, tak jsem počkal na Lydii než odprezentují a pak jsme vyrazili do města. Je to docela sranda, Lydie je jako chlap, absolutně nikdy se neptá na cestu. No nechtěl jsem se koukat moc dlouho koukat na to rozhodování, tak jsem jí řekl, že nastoupíme do prvního autobusu, kam nastoupí víc jak čtyři lidi a vystoupíme tam, kde vystoupí více jak polovina. Kupodivu jsme se dostali do centra. Prolezli jsme docela důkladně jednu pagodu, pokoukali po centru a dali mořské plody k večeři. Byly fakt docela dobrý. Na cestu zpět jsme se vydali na kole, ale my jsme nešlapali, na to jsme měli číňana. Nejlepší bylo, žměl na sobě triko od nějaké místní univerzity. Tak jsem si říkal, že to je krásná budoucnost vystudovaného. Ale ne, to měl asi jen nějaké triko.

No ale zpět k té soutěži. Bylo tam 150 týmů, po čtyřech soutěžících asi ze 25 škol. Ti co vyhráli, tak jdou do národního kola. Lýdie vyhrála, tak jde dál. M2la za projekt něco ohledně vakcíny pro krávy, moc jsem to nechápal, ale je to něco, co se vyvinulo, tady u nás na univerzitě a oni tomu vytvořili business plán, aby se to uchytilo na trhu. No uvidíme jaká bude realita.

No a třetí den jen vyhlášení a jelo se domu. Jinak teďka pořád sedím před počítačem a snačím se nějak naučit jak udělat aspoň trochu obstojné www stránky znáte programátory, jsou hrozně drazí a navíc polovina za co platíte je jen stažená z netu, tak se to nějak musím naučit, abych zvládl aspoň něco. Takže jsem teďka v jednom kole, i když stále před počítačem.

Mějte se pěkně, váš Pepek

Vaření

Tak se vám zase po dlouhé době hlásím. Nu víte, mám tu toho docela hodně a pěkně se mi to krátí a vůbec nestíhám. Ale zpět k názvu tohohle článku. Včera jsem zorganizoval společné vaření s kámošema ze třídy.

Ráno jsme se sešli, já a tři slečny, v obchoďáku a udělali ohromný nákup. Každý je z jiné části Číny, popřípadě České republiky jako já a Anča. Tak jsme toho nakoupili docela hodně. Během nakupování jsme si pronajali byt, jelikož to je jediné místo kde se dá vařit. Na koleji to nejde. Tak jsme pak přijeli do toho bytečku a začala gastronomická show. Kde se sešlo 8 lidí ze třídy a pár kamarádů. S Ančou jsme se rohodli, že uděláme bramboráky a chlupatý knedlíky. Začali jsme bramborákama a řeknu vám, že jsme Číňany dostali, olizovali se až za ušima. Pak následovala jedna polívka z oblasti GuangZhou a knedlíky ze severu číny. Tyto dvě lahůdky byly od Fish a Lýdie. Následovala nějaká kuřecí křidélka od MiuMiu a pak ještě nějaké masíčko od Fish. Během toho se nám pomalinku dělalo zelí a škvařil bůček. Bohužel jsme nesehnali kmín, ale myslím, že i tak to bylo dobré. No pak jsme se pustili do dělání těsta na knedlíky, bohužel tu nemají hrubou mouku, tak jsme to udělali s hladké, ale docela to šlo a vůbec to nedalo srovnan s babičinejma chlupatejma knedlíkama.

Během přípravy knedlíků jsem puštěný počítatč, kde na mě koukaly recepty od maminy a od strejdy a já jsem to překládal číňanům do angličtiny. Jak jsme to udělali, tak si myslím, že si pochutnali, ale nejvíce ovací bylo za bůček. Během té přípravy jsem několikrát slyšel, že to vypadá jako oblíbené jídlo prezidenta Mao - jako ten bůček. Tak jsem se tak trochu pousmál.

Víte, zrovna jsem se o něm bavil s jedním kolegou asi dva dny zpět. Oni ho tu berou jako někoho kdo postavil novou Čínu, před ním tu byly jen nějaké dynastie a oni ho berou jako začátek nové Číny, někdo ho berer jako zosobněné to nejlepší co mohlo Čínu potkat, někdo zase to bere jako historický přežitek. Bude to znít asi docela blbě, ale to jak tu berou berou Mao mi trochu připomíná, jak mi bereme v Čechách Masaryka. Taky prvního prezidenta po aristokracii a je nemorální na něm hledat nějaké chyby, jelikož on je ten správný a dobrý. Tady to je dotažený do většího extrému, že se tu kolem něho vytvořil jakýsi kult osobnosti. Máte ho na každé bankovce a když se zeptáte proč, tak vám prostě jen odpoví proto. Oni prostě berou čínu jako Čínskou lidovou republiku a moc se neohlížejí zpět.

No abych se vrátil k tomu vařní, tak jsme měli s Ančou úspěch a během té party jsme toho i řádně vypili, tady já a Anča. Ještě nyní píši článek s docela těžkou hlavou. Nu mějte se zatím pěkně a snad zase brzo něco napíšu.

Jak se takhle zpětně koukám na ty fotky, tak tam moc fotek knedlíků a bramboráků není, asi jak se po nich zaprášilo. No ty nepovedené bramboráky, to jsme zkoušeli pánev, ale stejně se to všechno snědlo :)

Ale co musím dodat, je to, že jak jsem porvé kousnul do toho bramboráku, tak jsem si fakt vzpomněl na to jak mamina dělá bramboráky a na dvou pánvích a my státou jen chodíme s nenasytnejma žaludkama a ona to prostě všechno stíhá. Doopravdy jsem si zase připomněl tu naší kotlinu. Docela se těším na to naše jídlo. Prostě jak si člověk přivykne na nějakou chuť, tak se toho nepustí.

Pepek