logo

blog

Večeře se třídou

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:28

Včerejšek byl docela zajímavý den, mimo toho, že jsem měl v hlavě střep po oslavě narozenin, která trvala asi do pěti do rána, tak jsem se byl kouknout k West Lake s jednou holčinou ode mě ze třídy. Byla teďka na stáži v Polsku. Je to zajímavé, ona jede do Polska na pár týdnů, pracuje tam ve firmě, kde pro ně hledá něco v Číně a tady se jí to hodí do životopisu. Docela zajímavá spolupráce. Nedělní West Lake byl přecpaný lidmi, ale naštěstí jsem všude viděl, jak mi běhali asiati  pod rukama.

Pak jsme se vydali na třídní večeři, kterou má ta moje třída jednou do týdne. Je to zajímavé, že se sejdou v restauraci lidi každý týden, co spolu chodí do třídy a navíc v počtu dvaceti kousků.Byli jsme v restauraci typu "ALL You Can Eat" takže jsem si dal do těla. Byl jsem v podobné ve státech, ale tady byl naprosto jiný přístup. Ve státech jste si chodili pro vše, tady pouze pro zeleninu, přílohy a nějaké levnější maso. Jinak u vašeho stolu přistál číšník a na rožni měl vždy nějaký jiný kus masa. Snědl jsem toho nespošítaně a těch druhů, to už ani pořádně nevím. Jediné, co mi chybělo, aby za mě někdo hýbal pantem. Hrála nám k tomu živá hudba a ty Číňani lítali od stolu ke stolu a bavili se a já jsem si vzpomněl na články v našich novinách a trochu se mi postesklo. Váte, už mě ani nebavilo fotit, prostě jsem si jen užíval tu krásnou pohodu kolem sebe. Dal jsem si k tomu i pivko, které si sami v restauraci vařili, prostě bájo.

Když jsem pak zaplatil 70 RMB, tedy 60 RMB (studentská sleva), tak jsem sedl do taxíka a nechal se odvést na kolej. Jak jsem tak koukal z okínka taxíku kolem sebe. Tak jsem si jen řekl, že ti lidi, co píšou o Číně tu snad asi nikdy nebyli.Když jsem se tam začal bavit, co budou dělat lidi příští týden, co máme volno, tak mi jedna holčina říkala, že jeden někam do vesnice učit chudé děti. Ani nevíte jak se mi rozzářily oči, hnedka jsem zapomněl na Guilin a zeptal se, jestli můžu jet s ní. Pojede tam taková bandička lidí z univerzity, tak jedu s nima. Prý se mám připravit, že uvidím doopravdy chudé lidi. Uvidím druhou stranu Číny. Jsem doopravdy zvědavý.

Mějte se krásně.

Pepek

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:29 )

Oslava narozenin

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:27

Ahojda,
dneska se mi píše článek s těžkou hlavou. Není to ale kvůli tomu, že by se něco stalo, ale mám docela solidní kocovinku. Kamarád ze třídy, jediný další cizinec, měl oslavu narozenin. Byl jsem pozván a nemohl jsem chybět. Problém byl v tom, že se docent ve škole rozhodl, že bude v sobotu škola, v sobotu večer. Tak jsem nejdříve běžel do školy od šesti do půl desáté večer a pak pádil na párty. Byli pozváni i ostatní lidi ze třídy, spousta z nich to slíbila, ale prý se objevil nějaký problém v jejich projektu, takže to šli v sobotu v noci řešit. Hovada! Mně osobně to docela zklamalo, ale znáte to, Čína, jiný kraj jiný mrav.Něco po desáté jsem dorazil na párty. Docela internacionální párty, lidi z celého světa. Ale úžasné bylo, že když jsem řekl Česká republika, tak jsem i někdy slyšel odpověď Praha. Nechápu, že jsme tak rychle po "sametové revoluci" opustili takové trhy jako je Afrika, Asie či Jižní Amerika. Abych to zkrátil, hlava mě bolí ještě teď, takže to byla výborná párty. Navštívili jsme nějaké dva noční kluby v HZ, které oplývaly krásnými Číňankami. V prvním klubu přistála na stole láhev Jacka Danielse, no vypadejte po tom normálně. Kluby tu jsou v cenové relaci, asi jako v Praze, ale vypadají naprosto skvěle. Není problém vidět obrazovku o rozměrech 6 x 10 metrů. Zase jsem si něco užil. Je to prostě krásný západní svět za rozumné ceny :)

K závěru bych jen dodal: Brazilky jsou naprosto krásné ženské :)

Ahojda

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:28 )

Čínská hrozba

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:25

Zdravím všechny,
hnedka do toho skočím. Předevčírem mi přišla v noci zpráva, jestli by bylo možné, abych se přišel podívat na prezentaci jedné skupinky studentů z mé třídy, kteří jsou v jedné studentské organizaci SIFE. Že prý mají den na to nějakou soutěž v Šanghaji. Nu řekl jsem si, že se kouknu, za podívání nic nedám. Co jsem viděl mě naprosto dostalo!!!

SIFE je celosvětová organizace, kterí združuje studenty ekonomického zaměření, který ve svém volném čase a organizují projekty na pomoc lidem ve svém okolí. Tato pomoc je však cílená smšrem využít nějakého ekonomického potenciálu, využít schopností naučených ve škole a přenést to do organizace či lidem, kteří nejsou tímto směrem vzdělaní. Tato skupina lidí si našla chráněnou dílnu handicapovaných lidí, vylepšila jim organizaci práce, našla jim nové odběratele jejich výrobků, po průzkumu trhu vyšli s novým výrobkem na trh. Díky jejich roční práci, kde na začátku nebylo nic, ani nápad, se jim podařilo zvednou měsíční příjem těchto lidí z 196 RMB na 526 RMB. To vše jen za pomocí aplikace vědomostí, které se naučili ve škole.

Když jsem viděl jejich prezentaci, tak jsem málokdy zažil něco tak profesionálního. Pouze ti co prezentovali nebyli přirození, ale to se dá odbourat. Bylo to něco, čím jsem byl absolutně uchvácen. Ale co mě potěšilo nejvíce bylo to, že na jejich finální prezentaci jsem byl pozván já, další tři profesoři a pár studentů PhD. Docela si toho vážím a snad se mi toho podaří i nějak využít. Následně jsem se bavil s jedním klukem ze třídy a říkal jsem mu, že se bojím číny na poli mezinárodního obchodu, naštěstí mě trochu uchlácholil, že mi řekl. Viděl jsi to nejlepší. Zhejiang je jedna ze tří nejlepších univerzit v Číně a tohle je její obchodní elita. Ale řeknu vám, stejně to byla síla.

Večer jsem si byl zahrát kulečník. Čekal jsem nějakou zaplivanou hospodu, no přišel jsem tam a kam se "serem" rovnější stůl jsem neviděl. Naprosto čisto, výborné vybavení a když dohrajete hru, tak přiběhne číňanka a postaví vám koule. Pro ty co mají ještě pubertální sklony, tak ty koule se kterými hrajete kulečník. Hodina stolu stojí od 25 RMB do 39 RMB. Ale pokud chcete, tak tu najdete herny i za 7 RMB za hodinu, ale asi bez takového servisu. Nu, v posledních dnech mě to tu překvapuje čím dál tím víc a čím dál tím více pozitivněji.

Kdo tu nebyl - nepochopí.

Do fotek jsem hodil obrázky West Lake v dnešních dnech

Zdraví Pepek

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/WestLakeSpring

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:26 )

Shangahai - Rodiče

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:23

Ahojda všem,

Už jsem sem týden nepsal. Bylo to tím, že jsem byl v Šanghaji za rodiči. No víte, bojí se o mě, tak mě přijeli zkontrolovat, jestli vůbec žiji. Byli tu dokonce čtyři dny, tak si mě snad trochu užili.

Tak jak to začalo. Do SH jsem přijel v pátek, ráno jsem vstal brzo ráno a pádil jsem na vlak. Zamluvil jsem si hotel, který byl hnedka naproti jejich hotelu, shodou okolností to byl hotýlek ve kterém jsem už jednou dříve byl. Do jejich hotelu jsem se ubytovat nešel. Znáte to, trojnásobné ceny a horší ubytování, akorát, že vám pitomě usmívající Číňan otvírá dveře. To já se radši pěkně vyspím.

Původně mi měli rodiče přijet někdo okolo deváté hodiny, ale jelikož se ESO Travel moc nevytáhlo, tak celý zájezd jel courákem a naši dorazili až něco po druhé hodině. To já jsem na ně už pilně čekal. Následoval program, který měla cestovka připravený. Byla to prohlídka Nan-Jing Lu, což je jedna pěkná třída v SH, blízko People´s square (PS). Vystoupili jsme na té pěší třídě a všichni dostali volný rozchod. Což jsem nečekal, myslel jsem, že průvodce nás zahltí tunou nepotřebných informací, tak jsem vzal naše na náměstí, jelikož jsem věděl, že se průvod pak bude procházet směrem na nábřeží, kde je vidět nová část SH, kde začíná Pu-Dong a jeho finanční centrum. Prošel jsem tedy s našimi zahrady na PS, ukázal jsem jim místní divadlo, operu a neznámější muzeum v SH. Poté jsme se vrátili na Nan-Jing Lu a pokračovali jsme cestou, kterou bohužel někteří nevědomí účastníci zájezdu měli projitou. Dostali jsme se na nábřeží a mohli jsme vidět, asi tu nejznámější, scenérii SH – pohled na Perlovou věž a ostatní mrakodrapy, jako je například Tin Mao Toner. Následně jsme se odebrali na projížďku lodí, což bylo docela zajímavé, obzvláště v té chvíli, když tam byli s námi Číňani z vnitrozemí, kteří nejsou zvyklí na Evropany a zuřivě se začali fotit s tatíkem, který svou postavou okouzlil každou Číňanku.

Po docela zajímavé, ale krátké plavbě lodí, jsme se autobusem odebrali do restaurace, která byla umístěna na jakémsi škuneru. Musím vám říct, že jsem byl docela šokován, to co jim naservírovali (za tu cenu) mě dostalo. No dal jsem tam pár soust do pusy, aby taky na někoho zbylo, ale docela mě to dostalo. Po večeři jsme se přesouvali do hotelu a po výkladu průvodkyně, která nevěděla jaká bije (spletla si stadion s nádražím, neznala čínskou výslovnost atd.) jsem prohlásil, že rodiče už nic s tímto průvodcem nezažijí. Myslel jsem, že uvidím něco zajímavého, ale v tuto chvíli jsem se stal průvodcem mých rodičů.

Když jsem viděl otrávené tváře lidí po tom sterilním zájezdu, kde poznali pouze hotel, autobus, nějakou památku a to bylo vše, jsem byl šokován. To, co ti lidé viděli a zažili, to doopravdy Čína nebyla.

Hnedka jsem po příjezdu do hotelu jsem vzal rodiče do místních uliček, které vám trochu přiblíží atmosféru dnešní noční Šanghaje. Objednal jsem jim nějaké místní noční speciality a trochu jsme se prošli.

Druhý den jsem vstal o něco dříve, abych koupil něco malého našim ke snídani. Koupil jsem „naj-čchá“ to je čaj s mlékem, ale já ho doopravdy zbožňuji, k tomu jsem pak našel nějakého prodejce místních snídaní, tak jsem koupil maso se zeleninou obalené v rýži – docela lahůdka, a vydal jsem se za našima. Zrovna se chystali na snídani, tak jsem jim dal do rukou, co jsem přinesl – po dlouhé době ochutnali čínskou kuchyni. Táta prohlásil, že na snídani nejde, tak mi dal kupón a já jsem vyrazil s mamkou. To, co jsem tam viděl a ochutnal, tak mě vyděsilo. Tyto „lepší“ hotely se snaží přiblížit svou kuchyní Britským turistům, takže se přiblížit té nejhorší kuchyni, která existuje. To co jsem tam ochutnal, tak byl mix čehosi, ale odpudivého. Když jsem se pak ptal lidí kolem jestli měli již čínské knedlíky, tak mi řekli, že ano, ale tvářili se, že to je nic moc. Tak jsem se ptal, co měli. Normální neplněný knedlík a nahoře marmeláda. Prosím vás, tohle není Čína, to je něco, co by tady nejedl ani pes. To mě již docela naštvalo a prostě rodiče už nikam jet nesměli! Teď jsme tam byli spolu a čekal na ně rychlokurz o Číně ve třech dnech.

Hnedka jsme vyrazili na metro. Jak už víte z předchozích článků, tak je metro upravené bez nějakých stop po vandalech, prostě lahůdka. Hnedka jsem naše vzal na návštěvu „Fake Marketu“, kde máte na výběr z mnoha padělků i pravých, ale kradených originálů světových značek. Vzal jsem je na jeden, kam moc turistů nezamíří a kde ještě nejsou Číňani zkažení ruskými a západními móresy o cenách. Potkal jsem tam opět starého známého prodejce, tak nás zase protáhl celým QiPu Lu. Po nákupech jsme jen hodili věci na hotel a zamířili jsme na prohlídku nejvyšší dostavěné budovy v SH – Tin Mao Tower. Dorazili jsme tam přesně když se město začalo rozsvěcet, ale hlavně v době, kdy jsme čekali pouze 5 minut na výtah. Na vyhlídce jsme strávili asi hodinku, kde jsme mohli vidět i krásný dutý prostor ve středu věže. Po této hodině, jsme se dostali dolů a fronta lidí se točila okolo celé věže „Josef Žádník – NÁHODY s.r.o.“ Už byl docela čas večeře, tak jsme dorazili na hotel a já jsem rodiče zatáhl do místní studentské restaurace. Konečně ochutnali Čínu. Za pár Juanů jsme se zde nadlábli, že se táta nemohl hýbat a mamině tekly ještě druhý den sliny jak to bylo dobré.

Další den jsem vytáhl rodiče na Perlovou věž, pod kterou se ukrývá krásné muzeum. Nešel jsem s nimi dovnitř, jelikož jsem uháněl koupit lístky na vlak na další den. Myslím si, že naši byli docela nadšení. Následně jsme jeli vyzkoušet Maglev, prostě vláček na magnetickém polštáři, to se nikde jinde nevidí. Na rozdíl od průvodce jsem věděl v jakých hodinách jezdí Maglev maximální rychlostí. Tak jsme koupili lístky a dostali jsme se až na rychlost 431 km/h. Když jsme si prošli letiště, tak jsme jeli zpět, ale když jsem viděl jak je Ekonomy Vlase narvaná lidmi, tak jsme na poslední chvíli zaběhli do první třídy a nikdo nic nechtěl vidět. V tu chvíli jsem doopravdy začal přemýšlet, zda-li si zařídit společnost, která by zařizovala náhody.Zpět jsme se taky pěkně proletěli a já jsem šel vyzvednou dvě čínské studentky, se kterýma jsem se dohodl, jestli by nám neukázali restauraci, kde dostaneme pravou pekingskou kachnu. Jak jsem chtěl, tak se stalo. V SH je speciálka na pekingské kachny. Zašli jsme tam a naši mohli vidět i druhou stranu Číny po předchozím dni. Den předem jedli ve studentské restauraci a dnes v luxusní restauraci, kde jsme si mimo kachny dali i výborné langusty. Mimochodem, správná Čínská kachna se balí do placek a je nakrájena na 108 kousků. Pře jídlem se všem u stolu podá část kůže z biskupa, která se jí s trochou cukru. Pak následuje klasická konzumace kachničky, kterou balíte do těstíčka, popřípadě ochucujete omáčkou. Co mě překvapilo, že se naši poprvé dostali v Číně k česneku, což je klasické čínské koření. I když, na jejich zájezdu mě to už ani nepřekvapilo. Po této luxusní a výborné večeři jsem naše uložil ke spánku blažených lidí, kteří aspoň trochu přičuchli k Číně.

Poslední den jsme vstávali docela brzo a vyrazili jsme směrem Hangzhou, když už mě přijeli rodiče zkontrolovat, tak taky musí vidět kde a jak žiji. Omylem jsem koupil lístky do první třídy. Vlak sice nejel rychleji, ale bylo více místa. Oproti předchozímu dni jsme jeli pouze 170km/h, ale i tak to bylo výborné. Po příjezdu jsme se přesunuli na můj kampus, který je sice starý pěkných pár let, ale i tak, to naše uchvátilo. Zašli jsme na oběd do menzy, kde jsem několik směšných Juanů rodiče nadlábl, kde ochutnali opravdové čínské speciality. V Hangzhou jsme si prohlídli samozřejmě i West Lake, zahrady kolem a řekl bych, že to hlavně mamku uchvátilo. Táta byl v vytržení z toho, kolik tu jezdí elektrických skútrů a jak je toto město bohaté a krásné. Já bych řekl, že nejoblíbenější auto tady je Audi A6
v černé barvě. Před odjezdem jsme vyrazili na hedvábný trh. Hedvábí je typickým produktem Hangzhou, vedle čaje. Mamka byla unešená, co krásného se tu dá najít. Pak už jsem jen s rodiči cestoval zpět a na letiště. Zde jsme byli o něco dříve než cestovka, takže jsme nemuseli pospíchat a krásně si všechno připravit. Oni pospíchali, jelikož, jeli Maglevem, ale bohužel jim chyběla ta minuta času, Jejich maximální rychlost byla pouze 300 km/h. Znáte to, když jedete takovou rychlostí, tak děláte kolem sebe docela hluk a lidé kolem vás chtějí mít taky svůj klid, tak pro to jen těch 300 km/h.

Jakmile jsem se s našima rozloučil a odbavil je tak jsem zamířil na cestu zpět. Co se mi na této cestě líbilo, bylo to, že jsem jel sice courákem, ale průvodčí se každého zeptala kam jede a vy jste mohli klidně spát a ona vás probudila před stanicí, kde máte vystoupit, takže prostě pohodička i pro cizince. Doufám, že se našim Čína líbila a že jsem jim aspoň trochu ukázal, jaká taky Čína může být.

Pepek

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ShanghaiParents

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:24 )
<< Start < Prev 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Next > End >>
Page 4 of 10