logo

blog

Ahoj všem - koukněte na video

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:40

Nejprve se musím omluvit, že jsem se dlouho neozval. Měl jsem tu toho doopravdy hodně na práci, ale snad to už bude teďka lepší. Jak asi všichni víte, tak jsme tu měli v Číně zemětřesení, ale mě se to nějak nedotklo. Jen teda se mě dotklo, že to je vidět na lidech. Ve zprávách běží události z SiChuanu jak tahají mrtvá těla a čísla o mrtvých stále rostou a dokonce jsou stejná, co slyším od vás. Hnedka den po zemětřesení centrální vláda zasedla a poslala nějakou finanční pomoc, milice a vojíky na pomoc s následky. Když je tady nějaká akce, tak se vždy drří minuta ticha a ode dneška je to týden av přesnou minutu začátku zemětřesení se svěsí vlajky na půl žerdi na tři dny. Je to doopravdy vidět na lidech, že je to asi vzalo, když se s nima o tom bavíte. Ale zase na druhou stranu žijou olympiádou a někdo kdo sem přijede na otočku, tak to na nich ani nepozná.

Teďka do trochu veselejšího soudku. Co jsem vlastně dělal tu celou dobu. No nejdříve se vrátím o více jak týden zpět. To jsem vytáhl ženské a šli jsme nakupovat, už jsem musel říct Anče, že si musí něco koupit. Tak jsme vyrazili na nákupy, do outletů a pak do nějakého toho Fake-marketu. Nu řeknu vám, že pravé čínské značky jsou s kvalitou naprosto nastejno to co koupíme u nás ve značkových krámech, akorát, že jsou neporovnatelně levnější. Fake jsou kvalitativně níž, je to poznat, ale to co jsem si koupil z čínských značek, tak mě doopravdy nadchnulo. Tak jsme nakupovali a nakupovali, já jsem jen projížděl regály a házel to na holky a jim to slušelo. Bylo to fajn. Když pak Anča psala domu, co vše nakupovala, tak se doma vyděsili, aby jí vůbec zbyly nějaký peníze, ale ono když si tu koupíte něco dobrého, tak to máte tak pětkrát levnější než u nás. Ale co jsem si chtěl koupit já, tak to jsem nesehnal, nevěřili byste jaký je tu problém sehnat na mou malinkou nožičku číslo 46 boty. Prostě peklo. Tak jdu dneska znovu pokouknout po obchodech.

Ale nakupování není to, proč jsem byl stále tak nedostupný, hlavní důvod je v tom, že jsme měli třídní soutěž, no a když jsem součást třídy, tak jsem jim chtěl pomoct k trochu lepšímu výsledku. Začalo to tím, že mě požádali o nějaké video, ale když jsem je viděl, jak jsou neorganizovaní, tak jsem se náhle stal režisérem celého představení. Během těchto pár dnů jsem poznal jaký je problém Číňanů a jejich slabost. Když bych vám přiblížil jejich vdělávání, tak je hlavně zaměřeno na memorování a na studiu uspěšných příkladů. To takhle sedím na hodině Human Resource Management a slyším stále jak  president Lenovo udělal výborný krok, když udělal to či ono, jak třeba koupil divizi počítačů od IBM. To je skvělé, že tohle studenti vědí, ale oni nevědí nic moc jiného. Absolutně vůbec neumějí aplikovat, když to porovnám s klukama ode mě z oboru. Tady máte jen přednášky a domácí úkoly. To u nás k tomu máte ještě semináře a cvíka, kde vás naučí aspoň něco jak použít ty věci, které jste se stejně na přednášce nenaučili. Ale je to nikdo nenaučí. Učebnice podle kterých se učíte, jsou staré maximálně jeden rok, ale stejně vás ten učítel učí podle příkladu Lenovo a IBM, který je starý nějakých 10 let a to je špatně, obchod není tam 1é let zpět, ale někde tam vepředu. Takže pokud to tak půjde dál, nebojte se, než se číňan naučí aplikovat a ne pouze KOPÍROVAT, tak na tom třeba budeme lépe, jde o to, jestli se to u nás s tím školstvím neposere a místo toho aby se studenti učili aplikovat to co vědí, tak se budou učit kopírovat a okecat to co někde stáhli. To je asi takový malý rozdíl mezi realitou a tím, kam jsme se mohli dostat. Ale co je fajn, že tradiční čínská kultura číňany docela svazuje aby měli rychlejší rozlet, což je jediné štěstí.

Nu ještě o tom něco napíšu, ale teďka zpět k té naší soutěži, prostě měl jsem na to 6 dnů a k tomu ještě dokončit 3 videa pro SIFE. Tak jsem se do toho pu stil. Půjčili jsme kameru a vrhli jsme se do natáčení. V autobuse jsem napsal draft scénáře a šlo se točit. Bylo to něco naprosto jiného, než když jsme dělali něco na gymplu se třídou. Největší problém byl v tom, že nikdo neměl ani jeden nápad, v tu dobu jsem pochopil, to co jsem psal výše. Tak jsme to začali nějak dávat dohromady. Přes dvě noci jsem stříhal video, které bylo na pozadí vystoupení a pak jsem se dozvěděl, že místní municipalita má požadavek, aby to bylo orientováno na olympiádu. To mě samozřejmě naštvalo, jelikož, jsem měl už vše hotové a hlavně jsem měl natočený materiál, kde nebyla ani zmínka o olympiádě. No tak jsem další noc seděl před počítačem a makal na změnách. Z dalšího dne vám moc neřeknu. Dal jsem si tři pivka ke snídani a spal asi 20 hodin. Takže když jsem se další den probudil a šel jsem se kouknout na jejich zkoušku, tak jsem se zdělil, hodil jsem tam pár hrozných pohledů, dal jsem si 6 pivek, zahrál si basket a druhý den, kdy už byl den vystoupení jsem skoro přišel o hlasivky, když jsem jim na začátku řekl, že mlžou na všechno zapomenout a šli jsme na to od začátku. Ale nejlepší bylo, že za 4 hodiny, jsem to do nich nacpal.

Šli jsme na generálku, všechny třídy byly nastrojené jeli jim za zády powerpointové prezentace a jeli generálku. V tu chvíli jsem všem řekl, že je to sice generálka, ale problém byl, že byla bez ozvučení a ta naše prezentace na tom byla docela závislá. Tak jsem jim všem řekl, ať si jen všichni ujistí, kdy mají nástupy, nepustil jsem prezentaci, naprosto nic, byli jsme normálně oblečení, prostě se mi nechtělo těm ostatním ukázat, co skvělého máme připraveno. Byl jsem totiž na ně docela hrdej, co jsem z nich vytřískal. Tak jsem tam zmateně pobíhali po pódiu já jsme na ně křičel, že jsou pomalí a každý si o nás myslel, že potřebujeme ještě tak měsíc.

V ten samý den, co jsme měli vystoupení, tak Lydie a SIFE měli celonárodní soutěž SIFE, to je ta studentská organizace, co pomárá lidem s jejich podnikatelskými záměry. Během vystoupení druhé třídy se ke mě dostalo, že skončili v semifinále, že měli nějaký problém v prezentaci a že budou asi za dvě hoďky v našem kampusu. Měl jsem před sebou maximálně hodinu volného času, než jsme měli vystoupení. Vzal jsem kámoše a jeli jsme koupit kytku. Víte, když někdo nevyhraje, tak aspoň něco aby jí potěšilo. Nasedli jsem do taxíku a jeli jsme k jednu obchoďáku, kde bylo asi dvacet květinářství. Čas mi utíkal tak čtyřnásobným tempem. Koupili jsme kytici a najednou žádný taxík, aby nás hodil zpět a já měl pouze nějakých deset minut. Zeptali jsme se prvího osobního auta, vlezli jsme do něj a ten chlapík nás hodil do kampusu. Vylítl jsem z toho auta s kyticí v ruce směrem ke konferenčímu sálu a vidím jak oni jsou na jevišti a jsou zrovna v místě, kde já mám asi tak patnáct vteřin abych se objevil na jevišti. hodil jsem na sebe prostěradlo, abych vypadal jako Řek a letěl jsem na jeviště. Řeknu vám, že ten timing byl naprosto dokonalý, přiběhl jsem na jeviště přesně v ten čas, když jsem měl říct svou první větu. Prtostě to dopadlo naprosto skvěle. Když mi pak všichnni řekli, jak jim spadl kámen ze srdce, když mě tam viděli, měli v záloze jednoho, co by tu roli vzal za mě, ale prostě se to stihlo. Po dllouhé době nával adrenalinu nebo endorfinu, prostě nevím čeho, ale bylo to naprosto super.

Nejlepší na tom všem bylo, že jsme vyhráli jednoznačně cenu poroty, ale bohužel celkově jsme byli druzí, protože jedna třída si tam přitáhla půlku sálu. Jejich hlasům jsme konkurovat nemohli, ale hlavně, že jsme vyhráli tu porotu. Po tom fakt dobrým vystoupení, které jsem skoro neviděl jsme potřebovali zrelaxovat, ale já měl u sebe ještě tu kytici pro Lydii, tak jsem vyrazil do restaurace, kde měli lidi ze SIFE pozdní večeři, řeknu vám, že když mě viděla s tou kytkou, tak to bylo docela fajn. Dokonce jsem dostal i hubana. Pak jsme celá třída vyrazili na karaoke, kde jsme byli asi do čtyř do rána.

Tak to je ten důvod, proč jsem teďka nebyl jaksi v dosahu.

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/Shooping

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetitionPreparation

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/ClassCompetition

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:43 )

Teching in the coutry side - BaiJi

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:34

Ahoj Vážení, už jsem zpět

Jak asi víte, tak jsem byl teďka několik dní na venkově mezi farmáři v jedné zapadlé vesničce, kdesi v horách. Než se pustím do psaní, tak vám řeknu, že jsem dorazil v pořádku a maminka se sestřičkou se o mě už nemusí obávat.

Jak jsem se vlastně k něčemu takovému dostal. Jedna kamarádka ze třídy, mimochodem prezidentka SIFE Hangzhou – Mezinárodní studentská organizace, mi mimochodem jen tak řekla, že jede někam na venkov během týdenního volna učit malé děti na základní školu. Hnedle se mi rozzářily oči a už jsem rušil své plány do Guilinu. Zeptal jsem se, jestli můžu jet a jel jsem. Ředitel školy se jen prý ptal, jestli nejsem něco jako politicky obědvaný buřič. No víte už nám zhasla pochodeň na olympiádu a v Tibetu taky klidu nebylo v posledních pár týdnech.

Týden před odjezdem jsem přemýšlel co vlastně budu ty děti učit. Nakonec mě napadlo, že když jsem z naší Evropy, že zkusím nějakou zábavnou formou ji m zbělit něco o zeměpise Evropy. Nakreslil jsem tedy ohromnou politickou mapu Evropy, nakoupil pastelky a vodovky, zopakoval pár hlavních měst a byl připraven. K dokonalé připravenosti jsem si ještě přibalil láhev domácí  slivovice a nějakou tu čokoládu.

Pondělí byl odjezd v osm ráno a já jsem ještě v jednu v noci dokončoval s Lydií vystřihování vlajek a hlavních měst. Takže jsme toho moc nenaspali. Znáte to, to pak sednete do čínského autobusu kolena za hlavou a to se už pak nevyspíte vůbec. Přijeli jsme na nádráží a zjistili jsme, že je nás čtrnáct. U nás by se nic nedělo, prostě 14 lidí, ale tady jsme v Číně. 4 znamená pro Číňany smrt, takže v telefonních číslech nikdo nechce čtyřku a podobně, ale co je ještě horší je 14 to znamená, že prostě umíráme „going to die“. Nikoho jsme na nádraží nenechali a vyrazili. Nohy za hlavou nebyly, budu proklínat student agency až přijedu do Čech. Sice tu nebyla žádná stevardka a nebyl tu žádný nefungující automat na kafe, ale toho místa, že normální Číňan by se tam snad ztratil. Po několika hodinách a vykládání čínské numerologie a základů čtení z ruky jsme dorazili do HuangShan. Již dříve jsem byl v HuangShan, ale to asi byla nějaká vesnička, tohle bylo velké město pod horami, jinak docela pěkné. Ředitel školy nás vyzvedl na nádraží a vyrazili jsme do města na oběd. Jídlo zde je pálivější než v Hangzhou, ale stojí to za to. Po obědě jsme vyrazili do starého město, kde jsem našel hotýlek, kde se ubytujeme s Peťkou a Ráďou až přijedou. Uličky byly plné obchůdků s kaligrafií a cenami pro západní turisty. Zapadli jsme s bandou do jedné postranní uličky na jídlo. Byla to taková polévka, do které se připravovaly do těsta zabalené kousky masa. Také docela fajn. Jídlo se jedlo, podle mého, v domě té rodiny, co jídlo připravovala. Byla velká místnost a pak za dveřmi měli normální bydlení. Pochopil jsem, že se dostávám do trochu chudšího kraje. Ale kdo u nás nemá v baráku, kde bydlí živnost. Po obhlídce města na nás čekaly u restaurace dva mikrobusy, které nás měly dopravit do naší cílové vesničky. Cesta do hor byla uzounká a klikatá, ale co mě překvapilo, byla to asfaltovka. Ptal jsem se lidí a řekli mi, že je stará 4 roky. Vidíme ten rozvoj, ta silnice se táhla minimálně 10km pře hory pouze do té vesnice. Opět jsem měl možnost vidět krásné hory okolo mě, ale nižší než jsem byl minule.

Dorazili jsme do vesnice a všechny děti se rozutekly. Byl jsem první cizinec, který tu vesnici navštívil. Tak stydlivé a plaché děti, to se jen tak nevidí. Ale koukl jsem se na školu, srovnal s obrázky z videa, které jsem viděl před odjezdem a za rok, co tam tihle lidé nebyli, se toho změnilo doopravdy strašně moc. Před odjezdem mi říkali, že mám být připravený na vše, čekal jsem lidi v chýších, ale přijel jsem do zemědělské vesnice, byla chudá, ale nikdo tu neumíral hlady. Lidé nebrečeli na ulici, dětska byla umytá a dobře ustrojená, prostě jen o něco horší česká vesnice. A to je nejchudší vesnice v této provincii. Musím říct, že jsem stále ve východní části Číny, která je relativně bohatá. V západní části to vypadá hůř, snad budu mít video z podobného projektu, ale když si uvědomíme jaké část populace žije na východě oproti minimu lidí, co žije na západě, tak udělala Čína v mých očích docela hodně.

Pro ředitele školy jsem byl hrozně vážená osoba, dostal jsem v místním hotýlku nejlepší pokoj a po ubytování jsme se vydali na večeři. Snídaně, obědy, večeře vše se odehrávalo v jednom stavení, kde asi byla největší místnost, ale také to byl dům nějaké místní rodiny. Před večeří se odehrála docela zajímavá, ale neobvyklá situace. Kevin, klučina, který to zařizuje a hlavou Melton Foundation na místní univerzitě se předbíhal ve zdvořilostních gestech s ředitelem. Znáte to, máte ta nejlepší místa a nikdo si tam nechce sednout. Mně bylo jasné, že řediteli vzdorovat nemůžu, tak jsem se po pár gestech, že si toho velice cením, pokojně usadil. Nakonec vedle mě skončil i Kevin. První otázkou bylo, co budeme pít. Já ihned odpověděl, že pivo. Přijde mi hrozně legrační, jak asiaté pijí alkohol, aby stvrdili nějaký obchod či nějakou oslavu, což se děje skoro po celém světě. Ale oni nic nevydrží. Po sléze, co jsem stoupl v očích ředitele a vypil je ze zásob piva, mi James (president  ASIEN Hangzhou – studentská organize pro podnikání) řekl, že takových lidí by tu potřebovali víc. Že bych prý mohl dělat pro čínské společnosti zabíjecího manažera (dobrá práce J ). Během večeře ještě následovala pálenka a odchod na hotýlek někdo s lehkou hlavou a někdo jako Kevin s krví podlitými oči.

Na hotelu ještě následoval meeting ohledně budoucího dne, abychom si rozdělili třídy a řekli, kdo co bude potřebovat. Vybojoval jsem si nejstarší ročník, tedy šesťáky. Pak už jen následovaly karetní hry a spánek.

Než se pustím do dalšího dne, tak bych vám rád něco řekl o Čínském školství.

Není to tu takový socialismus jak jsem očekával, smíš tvrdý kapitalismus. Tohle mě na Číně jaksi zklamalo, myslel jsem, že zde je vše zadarmo z veřejných služeb, ale v tomto jsem se zmýlil. Mají tu de facto tři stupně jako u nás. Základní, střední a vysoké školy. Základní škola je od nějakých šesti let do dvanácti let, něco jako první stupeň základní školy. Tento stupeň vzdělání je přístupný všem a je zadarmo. Následuje nižší stupeň střední školy, ten trvá do nějakých šestnácti let, od tohoto stupně vzdělání již musíte za školu platit a není tedy toto vzdělání povinné. Následuje vyšší střední a vysoká škola. Pro mnoho Číňanů je střední škola peklo, je to hlavně o biflování, mnozí z nich mi říkali, že oproti střední škole si na vysoké odpočinou.Pokud budete chtít studovat střední školu, tak si musíte připravit přibližně 4 000 RMB na rok a vysokou školu 8 000 RMB ročně a více. Existují zde i soukromé školy, od základních až po vysoké a tam se platí mnohem více. Nedokážu si představit tu vlnu odporu, kdyby se v tak bohaté zemi, jako jsme my začalo platit školné pouze v takové výši jako tady. Už jen bych dodal k vysokým školám, že tu jsou i jedny vysoké školy, kde nejsou poplatky. Z těchto vysokých škol vycházejí pracovníci státní správy a učitelé. Když tuto školu studujete, musíte následně několik let pracovat ve státní správě. Například učitel je poslán učit na nějakou vesnici minimálně na dva roky a pak teprve do města. Když jsem se o tomto systému bavil se studenty tak mi říkali, že je zde ale veliký problém v tom, že jak je Čína velká, tak není výjimkou, že nefunguje komunikace mezi orgány státní správy a že prostě někteří studenti do práce na venkově nenastoupí a nikdo se to nedozví. Musím říci, že to tu není takové jednoduché z tohoto pohledu.

Druhý den, po budíčku a snídani, jsme nastoupili do školy. Představili jsme se třídě a začalo vyučování. Někdo přednášel o olympijských hrách, jinde bylo malování, moře, origami, prostě něco, aby se děti dostala také k něčemu novému. Já jsem měl připravenou hodinu zeměpisu, po té, co jsem nalepil na zeď mapu Evropy, se kterou jsem se několik hodin lopotil na koleji, jsem ořezal pastelky dal dětem volnou ruku ať mi vybarví moře, docela se jim to povedlo a trefili i Černé moře, jenom zapomněli na Balt. Hnedka jsem mohl vidět ve třídě, kdo je z jakých poměrů, nikoli z oblečení či vystupování, ale z toho kdo co ví. Měl jsem ve třídě dva kluky, kteří byli docela bystří a věděli toho docela hodně oproti ostatním. Pak si každý vybral zemi naučili jsme se je vyslovovat v čínštině i v angličtině a hodina pro dnešek skončila. Během dne byly tři vyučovací hodiny, během ostatních dvou jsem zevloval po třídách a koukal jak kamarádi učí. Bylo to něco pěkného jak banda lidí, kteří ještě v noci vyřizují emaily kvůli nějaké konferenci jede na venkov, zaplatí si to a stráví s dětmi několik dní. Po vyučování jsme pádili na oběd a na odpolední dobrovolné vyučování. Byl jsem na sebe docela hrdý, jak mi kámoši chválili ten nápad a jeden co tam jezdí už několik let mi řekl, že až přijedu za několik let, tak to na té stěně stále bude. Odpoledne bylo tedy dobrovolné vyučování, nějaký tanec a k tomu také stolní hra se stejnými pravidly jako piškvorky. Hnedka jsem se zúčastnil bojů o vítěze, ale vyšoupl mě hnedka v prvním kole nějaký malý klučina poměrem 3:0. Nu stáhl jsem krovky a šel porazit někoho stejně starého, což se mi povedlo. Po tomto odpoledni následovalo něco docela jiného a pro mě zajímavého, rozdělili jsme se do skupin a šli za rodinami šesťáků. Oni jsou v posledním ročníku a rodina se rozhoduje co dál. Řeknu vám, že průměrný roční příjem rodiny v té vesnici je 4000 RMB, což je roční školné na střední škole. Dokážete si asi představit, že zas tak jednoduché rozhodování to zrovna není. Nedokázal jsem si představit, že takoví prckové po šesté třídě by šli někam do práce. Ale kluci mi říkali, že budou rádi, pokud aspoň tak 6 dětí ze 20 půjde na střední školu.

Hlavním příjmem rodin je výroba bambusového lešení, produkce sušených sladkých brambor a pak si přivydělávají čajem a různými výrobky z bambusu. První rodina, kterou jsme navštívili byla doopravdy chudá, roční příjem něco okolo 2500 RMB, otec pracuje někde ve městě na stavbě a matka se stará o hospodářství. V této rodině nehrála televize jako v ostatních. Moc dobře mi nebylo, ale víte jak, nesmíte si to všechno tak brát, ale Peťka by to asi neskousla. Ostatní dvě rodiny na tom byli již lépe. Mimochodem, obydlí v této  vesnici je většinou z velké místnosti, kde je kuchyň a něco jako chodba, dále z obýváku a místností pro spaní. Většinou to je 2+1. V kuchyni u stropu jsou zavěšené kusy vepřového a hovězí masa, nádherně to tam vonělo, ale po prvním udivením nad školou jsem viděl čínský venkov, ale stále to bylo lepší než jsem očekával. Ti lidé jsou chudí a nemají to jednoduché, ale není to tak jak by se mohlo televize zdát. Ta návštěva rodin byla kvůli tomu, že nadace, pro kterou několik studentů pracuje dává malé stipendium studentům, ale je potřeba vědět jestli i rodiče podporují to dítě, aby šlo na střední školu. Na vesnici má dívka větší šanci získat vzdělání, je to jednoduché, klučina je silný, může se zapojit do práce a živit rodinu.

Po návštěvě rodin následoval asi 4 hodinový meeting ohledně toho co lidé viděli, kdo se jim zdá dobrý, no prostě nic pro mě, bylo to v čínštině. Ale během meetingu běžel film, který byl natočen v oblasti blízko Tibetu. Nebudu popisovat, co jsem viděl, ale pokusím se to video získat a pak uvidíte sami. Tam je doopravdy těžké živobytí a jediným možným lepším životem je vzdělání a ti lidé to vědí. Jediné, co vidíte, jsou učící se studenti, jelikož z šesti set se na vysokou dostane jen dvacet.

Po meetingu jsem usnul jako mimino a následoval druhý den školy. S dětmi jsem dokončil mapu, vybarvil jednotlivé státy, nalepil vlajky států a obrázků hlavních měst. Děti pak kreslily vlajky jednotlivých států a já jsem byl šťastný. Nejkrásnější bylo, když ostatní třídy skončily vyučování a oni byli nalepení na té mapě, prohlíželi si obrázky a každý pevně v ruce držel svojí vlajku když začala další hodina, tak bylo těžké je od té mapy dostat. Docela krásná dětská vděčnost. Následovalo vyučování jako den předem, po vyučování jsme dali s dětmi fotbálek a šli na oběd. Po obědě následovala procházka k jednomu vodopádu asi 300 metrů od vesnice, byl doopravdy krásný a já jsem viděl jak by sem mohli tahat turisty ukázali jim, jak pracuje rolník, jak se trhá čaj, jak se stará o rýži, ukázali jim místní hory a vody.  Probral jsem to s jedním klukem, řekl, jsem mu, že toto je Čína, co také chtějí vidět turisté, ne jen pozlátka jako je Peking a Šanghaj, ale i toto. Ukázat jim jak lidé žijí.

Před poslední nocí ve vesnici následovala večeře s ředitelem, vzal jsem na ní domácí slivovici, kterou mě vybavil tatínek a čokoládou s chili, kterou jste mi někdo poslal. Místní jídlo je totiž mírně pálivější. Když jsem rozlil ostatním slivovici, všichni Číňani lehli téměř pod stůl, zrudly jim oči a já byl docela v pohodě, přestalo mě bolet v krku. Prý, že to je něco hrozně silného. Ředitel přitáhl jeho pálenku, ale smrděla mi jako přípravek na mytí oken, tak jsem ve strachu abych zítra ještě viděl pouze přisrknul a po pár dalších gestech přisrknutí prohlásil, že už mám taky dost. Když jsme se pak dostali na hotel, tak jsem koupil několik piv, abych si trochu zpravil chuť, ale znáte Číňany, jedno pivo je pro ně až, až. Tak jsem si dal tedy jen asi tři a dali jsme karty, koukli jsme na film Obsluhoval jsem anglického krále s čínskými titulky a šli pokojně spinkat. Druhý den už jen následoval odjezd prťavými auty přes hřebeny hor ho HuangShan a odjezd do Hangzhou.

Úplně bych zapomněl napsat, to místečko, kde jsem byl se jmenuje BaiJi a je v provincii AnHui, blízko města HuangShan.

Mějte se krásně, Pepek

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/TechingInCountryBaiJi

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:39 )

Večeře na West Lake

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:32

Vážení,
tak po příjezdu z BaiJi, kde jsem se neměl špatně, ale viděl jsem, co jsem viděl. Jsem jako novic v Partě pozval několik lidí na večeři. Zašli jsme večer na W est Lake do jedné restaurace a jedli a pili až jsme se za břicha popadali. Večerní west lake je naprosto úžasný. To si takhle sedne do restaurace, najíte se, pak se projdete za svitu lamp a měsíce a všude kolem vás je hrozně lidí, ale vy je nevnímáte, protože jste napapkaní a unešeni tou krásou. Jen vám ještě řeknu, co jsme pili, ale co jsme hlavně jedli.

Jehněčí kotlety, tresčí filet, hřebenatku (lasturu), salát z mořských řas, Bramborový salát, lotusový kořen, baby zelí, ostnatce, pařené vepřové žaludky,  ovocné dorty, tiramisu, mořské plody na špejli, kopec zmrzliny, kávový puding, papayu se ságovou palmou pro dámy (prý po tom rostou prsa), kakaový bob se šlehačkou, banánové palačinky, vepřová soté, úšně, kraby, hovězí na špejli, vejce na různá způsoby, tofu z mořských plodů, pikantní krevetky, salát z čajovníku a hub, karase, krevetky v těstíčku, ledové krevetky, cibulové placky, mini pizzy, ledové kuřecí řezy, kachní prsíčka a mnoho dalšího co neumím pojmenovat, teda spíše přeložit z angličtiny :) To vše jsme zapíjeli chilským vínem, tedy jen jednou lahvinkou, jelikož alkohol v restauraci je na místní poměry docela drahý, teda i na naše poměry.

Ale všechno tohle jídlo jsme do sebe naházeli v pěti lidech.

Zdraví Pepula Bambula

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:33 )

Trip to Xitang

PDF
Print
E-mail
Written by Administrator
Thursday, 01 October 2009 19:31

Ahojda,

dneska toho píšu nějak hodně, ale to kvůli tomu, že mi opět nešel dva dny net. Jak jsem přijel z vesnice, tak mě hnedka druhý den vzal James na výlet do Xitang, je to městečko kousek od Shanghai, kde kulturní revoluce v Číně nechala aspoň nějaké malé kousky čínské historie. Po té, co jsem viděl na venkově jsem docela náročný turista, takže jsem asi očekával víc než se stalo. Někomu na dovolené by se tam asi líbilo. Je to vlastně městečko, které má docela zachované staré město.

Co mi ale docela vadí je to, jak se čína snaží opět najít zapomenutou historii a začíná stavět monumentální vstupy do těchto skanzenů, kde sice je vidět, že je vše uděláno lidskou rukou a z kamene a ne jako u nás, že vám na hradě vybetonují stánek a obloží to "okrasnými" betonovými dlaždicemi. Jen pak vidíte to polorozpadlé staré město, které se hemží turisty dychtícími si ukousnout trochu té čínské pět tisíc let dlouhé historie. Už mi asi tohle nestačí. Ale je to doopravdy pěkné místo k návštěvě. Mimochodem se zde točila i Mission impossible 3. Co mě ale opět dostalo bylo to, když jsme pak zašli na jídlo do jednoho zapadlého krámku u nádraží, tak jsme si tam dali pivka, zeleninu, rýži, dva druhy vepřového a naprosto úžasnou rybu. Ta ryba byla jedna z nejlepších, co jsem kdy měl. Doopravdy jsem si pochutnal. Koukněte na fotky a zhodnoťte sami toto městečko zapomenuté čínské historie.

Zdraví Pepek

http://picasaweb.google.cz/josefzadnik/TripToXitang

Last Updated ( Thursday, 01 October 2009 19:32 )
<< Start < Prev 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Next > End >>
Page 3 of 10